Zajímavosti v okolí

Panská skála

Panská skála je pozůstatkem nevelkého čedičového návrší (597 m) vyčnívajícího z náhorní plošiny mezi Kamenickým Šenovem a Práchní. Její jméno vzniklo překladem německého názvu "Herrnhausfelsen" (Herrnhaus = panský dům), odvozeného od staršího lidového označení Gehörnhaus. Slovem "Gehörn" se ve zdejším kraji kdysi označovaly strmě čnějící skalní útvary.

Původně zde bylo asi 30 m vysoké holé návrší s trojicí kříži na vrcholku, nazývané Kalvárie nebe Křížový vrch. Doposud před koncem 18. století na nem jeden z Prácheňské Sedlák lámal čedičové sloupy, které se používaly na dveřní, okenní i jiné sloupky, patníky, obrubníky apod. Při lámání byla postupně odhalena pozoruhodná vnitřní stavba vršku, tvořeného štíhlými čedičové sloupy. Pravidelně vyvinuté ctyr- až šestiboké sloupce jsou až 15 m dlouhé a v průměru mají okolo 20 - 25 cm. Uprostřed návrší stojí téměř svisle, ale směrem do stran se postupně sklánejí, a protože jsou uspořádání podle výšky jako píšťaly varhan, Rika se skále lidové Varhany.

Tato jedinečná ukázka sloupcových odlučnosti čedič by ale s postupující těžbě zřejmě zanikla, kdyby se o její zachování nezasloužila řada významných lidí. Jedním z nich byl i profesor Josef Emanuel Hibsch (1852-1940), který v té době působí na Zemědělské akademii v Decines-Libverdě a svuj život zasvětil geologickému studiu Českého středohoří.

Detail čedičové sloupu v hlavní stěně Panské skály. Záchrana Panské skály se stala i jedním z hlavních cílu Českolipsko Exkurzního klubu, založeného 10. dubna 1878. Jeho snaha však byla dlouho neúspěšná, protože zákony na ochranu přírody ješte neexistovaly a Ceský zemský výbor Žádost o vykoupení skály zamítl s odůvodněním, že na Takové účely nemá žádné Peníze. V roce 1902 proto bylo v deci Založeno Sdružení na záchranu Panské skály, které se snažilo potřebné Peníze do ochranného fondu shromáždí sbírka, pořádání loterie, dobročinných bálu, prodejem upomínkových předmětu s motivem skály apod. V roce 1904 se tak podařilo dosáhnout alespoň zastavení těžby na samotnou vrcholku skály, takže lámání pokračovalo jen v předpolí, kde pozdeji vzniklo malebné jezírko. V listopadu 1906 byla s majitelkou lomu uzavřena nová dohoda o pronájmu Hlavní část skály na 6 let za roční poplatek 300 korun, hrazeno z úroku ochranného fondu a z příspěvku Horského spolku pro Ceské Švýcarsko a okresního zastupitelství Ceské Kamenice. Po vypršení smlouvy v lednu 1913 ale majitelka lámání sloupce ze skály obnovila a za další pronájem požadovala dvojnásobnou cenu, na kterou doposud setkávání kapitál nestačil. Teprve po opakovaných intervencích byla 12. března 1913 další těžbě okresních hejtmanstvím v deci přerušena a po komisionelním projednání na misto bylo 30. dubna 1913 lámání kameny na Panské skále zakázán. V roce 1914 byla skála okresním výborem v Ceské Kamenici za 20 000 korun vykoupena a od té doby mela být chráněna.

Detail čedičové sloupu na temeni Panské skály. Behem 1. světové války bylo ale pres Cetnov protesty lámání kameny v malé Mire obnoveno a pokračovalo i mezi Valka. V roce 1939 se dokonce uvažovalo o odtežení celé plochy mezi skálou a silnicí, kde melo vzniknout turistické zázemí s parkem, a vytežené sloupky mely být použit k zabezpečení ponorkové základny na ostrově Helgoland. K uskutečnění tohoto projektu už ale nedošlo a po válce v roce 1948 byla těžba na Panské skále definitivně zakázána. Narušená skalní stěna byla zakonzervován a roku 1953 byla skála prohlášení přírodní rezervace.

Dnes má Panská skála statut národní přírodní památky a je nejnavštěvovanější geologickým útvarem v Čechách, dobře známým i geologum v zahranicí. Jménem známá, ale zato mohutnější skalní stěna z čedičové sloupu je takové na nedalekém Zlatém vrchu.

Krásný výhled na kopcovitou krajinu Lužických hor narušilo v roce 2006 obrovské parkoviště. Z vrcholu Panské skály je pěkný výhled do okolí. Na západě je za Kamenický Šenovem videt Táhlo Smrcník, vpravo od ní se otevírá pohled k Ceské Kamenici se Zámečku vrchem a v pozadí jsou lesnané kopce České Švýcarsko s dominantou Růžovský vrchu. Na severní straně je Šenovská vrch se vzdálenějším Ovcáckým vrchem, za nimiž uzavírá obzor hreben Lužických hor se Studencem, Chřibská vrchem, Javorem a Jedlovou. Východně od Panské skály je osada Prácheň se zalesněnou Vyhlídkou, severovýchodně od osady se táhne Hřbet Obrázku s klikou, za nimž vyčnívá špičatý Klíč a v pozadí vpravo od ní Zelený a Jezevčí vrch. Na Jihovýchod se otevírá pohled k Novému Boru na Chotovický vrch, Slavíček a Tisová vrch s Ralskem v pozadí. Výhled k jihu zakrývá zalesněný masiv Kamenik s Českou skálou.

Na jihovýchodní úpatí Panské skály stojí Mariánský sloup, postavený na památku mladého Tovaryš a vdovy, které zde umrzli za Bouřlivé zimní noci 18. ledna 1739. Jeho přesné starých neznámé. Můžeme sice předpokládat, že byl postaven ješte v roce 1739, máme-li však věřit lidové tradici, podle níži nechal sloup postavit Prácheňské Rychtář Christian Palme, stalo se tak asi až po roce 1773. V roce 1838 nechal sloup zrenovovat Christianuv syn Sebastian a další oprava proběhla v srpnu 1924. v lednu 2001 byl sloup neznámým vandalem povalení a rozbít na nekolik kusu, nastesti se jí ale podařilo opravit, takže od léta 2002 už zase stojí na svém Mist v plné kráse. Sloup kdysi obklopovalo šest lip, z nichž dnes zůstala už jen jediná. V roce 2006

Vyhlídka u Práchně

Vyhlídka u Práchně, bývalý pomník padlých na západním svahu kopce.Vyhlídka je čedičový vrch (596 m), ležící na východním okraji Práchně, jižně od silnice do Nového Boru. Původně se nazýval Kraví hora (Kuhberg), v době mezi válkami se pro něj vžilo jméno Chladný vrch (Kühlberg).

Protože z nezalesněná vrcholu kopce býval nádherný výhled do širokého okolí, postavil zde Prácheňské obchodník Franz Schimmel doposud roce 1861 letní restauraci. Ta ale brzy zanikla a vrchol pak zůstal dlouho opuštěn. Teprve po roce 1910 se obcemi prachu rozhodli postavit s pomocí Horského spolku na kopci nový hostinec, jako náhradu za vzdálenějším turistickou chatu na Obrázku, která byla doposud předtím několikrát zničena. Nový hostinec dostal po dokoncení honosné jméno Výšina císaře Františka Josefa, ale koncem 30. let se už označoval jen jako chata na chladné vrchu (Kühlbergbaude). Hostinec přečkat 2. světovou válku a svému účelu Slouží až do 1. srpna 1979, kdy zcela vyhořel.

Dnes se z hostince dochovaly už jen základy, které rychle zarustají lesem. Nedaleko od nich byl v 80. letech postaven radiokomunikačních stožár s jednoduchou Zdenou budovou a o kousek níže na západním svahu stojí mohutný ctyrboký kamenný sloup, který připomínal oběti první světové války. Na strmém východním svahu je Prusek s Lyžařská sjezdovkou a vlekem, z jehož horního konce je omezení výhled směrem ke klíčí. Výhled na ostatní strany brání vzrostlé stromy.

Další ...

Najdete zde fotky dalších, jistě také velmi zajímavých míst v našem okolí. Více info najdete na webu www.luzicke-hory.cz